Feeds:
Příspěvky
Komentáře

Archive for the ‘Moje poezie’ Category

Eye of the tiger

Jaký je svět,
    Svět je krutý, šedý, klade na Vás nároky, drtí Vás ozubená kola společnosti
Cítíte neustálý tlak.
    Jste sami a nebo se toho bojíte.
Máte zodpovědnost.
        Za sebe
        Za svůj život
        Za životy jiných
        Za společnost
        Za dobrou pověst
        Za svou prospěšnou existenci
Snít je únik
Jsou dva druhy snů
        Sny o moci a úspěchu
        Sny o štěstí a lásce, pochopení
Únik či hnací síla
Sníte o tom že [...]

Číst celý příspěvek »

Povaha

Je čtvercovitá
Plná těch pravých úhlů
Zdálky šedá
Zblízka nejjemnější pavučina trojúhelníčků všech barev duhy
Nezastaví jí čas
Chápe, ale ničemu nerozumí
Na svět hledí skrze skla
Myriády hvězd brázdí každou její vteřinu
Je si jistá, ale nevěří
Řeže, ale neměří
Dýchá, ale nežije
Nekreslí, ale maluje
Slunce které ustrne
Slza která ukane
Úsměv který potěší
Hudba co chmury zaplaší
Chaos vládne pořádku
Nevejde se na řádku
Ani na odstavec

Číst celý příspěvek »

Beze jména IV.

Od Andulky po žížalu
hrajeme si s písmenky
celý život
housle i algorytmy
postmoderna
postrock
postčlověk
sýrová chyba
je málo sýru nebo sýr není nainstalován
ujistěte se zdali je sýr přítomen
a zkuste opakovat akci znova
váš počítač má nedostatek chodbiček pro mravence
snad i mravenců je málo
mravenec unese dvacetkrát víc než váží
unese i stokrát víc ?

Číst celý příspěvek »

Beze jména III.

Světlo svíčky hází kradmé stíny
A ustupuje hlubinám
A ustupuje hlubinám kam paprsky neproniknou
Bubliny uplynulých chvil všude kolem mne
A hřejivý chlad
A vzduch který bolí
Bubliny plné zmaru a snad i úsměvů
A lehkost která mě táhne hlouběji
A lehkost kterou vykoupeny jsou mé strasti
Bubliny posledních vzpomínek
A krev se mi valí do hlavy
A v uších mi hvízdá
Světlo svíčky chlácholí stíny kdesi
A [...]

Číst celý příspěvek »

Beze jména II

Deštěm uplynulého dne kráčím ulicí,
Deštěm, jež smývá úsměv i stesk,
Deštěm, který zanechá nepopsaný list,
Pro zítřek
Deštěm uplynulého dne kráčím přeplněnou ulicí,
Zástupy bezejmenných duší,
I těch jejichž jména znám,
Mizí, aby už nikdy nebyly spatřeny,
Aby už nebylo jich více.
Kráčím ulicí, poslední kapky prší z nebe,
Slzy kanou mi z očí,
Ulice je plná duší,
Které se neznají
Nebo znají, ale znát nechtějí.
Kráčím nekončící [...]

Číst celý příspěvek »

Beze jména

Stojí tam kde vždycky stál, OdjakživaS lhostejností kráčím k němu, Stíny sychravé noci svírají ho, Tak silně.Jeho šat je šedý jako popel, Jako kabát obnošený toulavým žebrákem, Šerý v nejčernější noci, kdy ani hvězdy ani měsíc nesvítí, Je sám.Všechny jeho oči halí neproniknutelná tma, Není jiskry v jeho očích, není naděje, Pohled jejich ustrnulý, víčka [...]

Číst celý příspěvek »