http://ninoquin.wordpress.com/2008/01/12/i-dont-wanna-be-alone/ Good times are ahead ! Or behind. Because they sure aren't here. Garfield Fri, 02 Jan 2009 13:48:24 +0000 http://wordpress.com/ hourly 1 http://ninoquin.wordpress.com/2008/01/12/i-dont-wanna-be-alone/#comment-38 Petra Sat, 12 Jan 2008 23:36:08 +0000 http://ninoquin.wordpress.com/2008/01/12/i-dont-wanna-be-alone/#comment-38 U babičky na stráni vždycky kvetly fialky. Přísahala bych, že nikde jinde jich tolik neuvidíte. Voněly sladce a zem pokrývaly jako sametový polštář. Často jsem mezi ně chodila bosa a pak jsem si lehla do té nachové nádhery. Cítila jsem jejich vůni, slunce hladilo moji tvář a slyšela jsem každý poryv větru v korunách stromů, které se klenuly nade mnou. Já se cítila šťastná, opravdu šťastná. To štěstí jsem si pak chtěla vzít domů. Fialky jsem natrhala, svázala a doma dala do vázy. Byly jenom moje, sálalo z nich štěstí, lehký vánek a bezstarostné chvíle. Za dva dny ale filaky odkvetly, okvětní lístky opadaly a mé prchavé štěstí bylo pryč. Já pak proklínala své dětské srdce za sobecké sklony k majetnictví. Teď už fialky netrhám, ale pokaždé když kvetou, sejdu dolů strání a hltám očima ten pomalu se vlnící fialový koberec. Jsem znova šťastná, že tady jsou připraveny rozdávat radost komukoli, kdo jde kolem. A věřím, že mi odpustily moji nerozvážnost, moji slepou touhu mít je jen pro sebe. To je asi vše, co jsem chtěla k tomu říct... U babičky na stráni vždycky kvetly fialky. Přísahala bych, že nikde jinde jich tolik neuvidíte. Voněly sladce a zem pokrývaly jako sametový polštář. Často jsem mezi ně chodila bosa a pak jsem si lehla do té nachové nádhery. Cítila jsem jejich vůni, slunce hladilo moji tvář a slyšela jsem každý poryv větru v korunách stromů, které se klenuly nade mnou. Já se cítila šťastná, opravdu šťastná. To štěstí jsem si pak chtěla vzít domů. Fialky jsem natrhala, svázala a doma dala do vázy. Byly jenom moje, sálalo z nich štěstí, lehký vánek a bezstarostné chvíle. Za dva dny ale filaky odkvetly, okvětní lístky opadaly a mé prchavé štěstí bylo pryč. Já pak proklínala své dětské srdce za sobecké sklony k majetnictví. Teď už fialky netrhám, ale pokaždé když kvetou, sejdu dolů strání a hltám očima ten pomalu se vlnící fialový koberec. Jsem znova šťastná, že tady jsou připraveny rozdávat radost komukoli, kdo jde kolem. A věřím, že mi odpustily moji nerozvážnost, moji slepou touhu mít je jen pro sebe. To je asi vše, co jsem chtěla k tomu říct…

]]>