Jak mi dupou králíci

Píšu Vám v časech těchto, poněkud stísněných.
Školy ranec, hlavu mám jak věrtel, prsty upsané…Po tom, co jsem koncem minulého roku dopsal seminární práci na bohemistiku, fonetiku a fonologii, cítil jsem se starší o několik staletí. Nechuť psát cokoli přetrvala až do teď. Jsem již věru zdráv, zase kmitám mezi knihovnami a budovami školními. V týdnu jsem měl zkoušku z children literature, english morphology, bioly a teorie literatury. Když napíšu tuhle kombinaci, tak se mě všichni ptají, co proboha dělám za školu. Není to sranda, jsem zvědav jak to celé dopadne. Ale počáteční stres už trošku opadl. Dneska mám volno, na školu dnes, podle vzoru Egypťana Sinhueta, stříkám svou vodu. Omlouvám se za řidší frekvenci zveřejňování příspěvků. Jinak se mám dobře, venku je krásně, dneska jsem šel na procházku. Minulý týden jsem konečně pochopil, proč chodí ženy v obdobích deprese nakupovat. Udělal jsem si radost a objednal jsem si novou fotokameru Fuji Finepix S6500fd. Příští týden si pro ní jedu do Bene ke strýčkovi. Tak sem třeba časem vložím nějaké krásné fotografie, ehm, ehm. Já si rád dělám radost, on to za mne většinou nikdo jiný stejně neudělá, hm. Jo a děkuji všem, kdož na můj blog chodí. Ač je to s podivem, není vás úplně málo. Taky děkuji za všechny komentáře.