Persepolis – emorecenzce

Tak včera jsem v rámci Festivalu francouzského filmushlédl věru zajímavý snímek. Bylo to v Lucerně, což je samo o sobě moc pěkný kino, a navíc v příjemné společnosti jedné kamarádky co má taky ráda Depeche Mode. Film se jmenoval Persepolis a byla to jeho předpremiéra. Usadili jsme se, vypnul jsem si telefon. Za námi seděli Francouzi a chovali se typicky francouzsky – totiž jako kulturní hovada. Sundali si boty a nohama se zapřeli o opěradlo sedadla před nimi, ještě že jsem tam neseděl. Chtěl jsem je napomenout, ale pak jsem si uvědomil, že bych se akorát ztrapnil svojí pochybnou francouzštinou a tak jsem na ně jen hodil nevrlý obličej. Po chvíli film začal. Jenže se něco porouchalo a zvuk vycházející z ampliónů (ty vado, word zná i slovíčka jako amplión…ale „word“ už mi zase spolehlivě podtrhl) zněl jakoby z koupelny a to ještě z velmi vzdálené koupelny. Mně se to docela líbilo, bylo to aspoň zajímavý, navíc titulky fungovaly báječně. Ale Francouzi za mnou z toho zřejmě nic moc neměli. Boží mlýny melou, říkal jsem si. Ale nakonec to po pěti minutách stopli, chvilku svítili a pak to pustili znovu. Po dalších deseti minutách zase svítili a pak už to šlo. Aspoň jsem viděl třikrát filmovou upoutávku na festival. Film byl pojat komiksově, ale ne trapně 3D jako každém blbej animovanej film od pixaru , ale naprosto jednoduše a ještě ke všemu v černé a bílé. Kvalitě to rozhodně neubralo, naopak. Film se mi moc líbil, například hudba byla naprosto skvělá, soundtrack si musím pořídit hned jak bude dostupný. Atmosféra byla spíše hořko-smutná, ale geniálně odlehčovaná neuvěřitelně mile vtipnými okamžiky. Film trval hodinku a půl a vůbec se mi nechtělo aby skončil. Takových filmů by mělo být víc. Je fakt, že místy byly situace brány možná až příliš z ženského pohledu, ale koneckonců v muslimských zemích to ženy nemají skutečně jednoduché, nechtěl bych tam žít. Hned jak jsem dorazil domů, tak jsem si stáhl dvě verze, jedna byla sice ve francouzském originále, ale bylo to jen deset minut filmu slepených do smyčky…a druhá verze byl jen kinorip a ještě ke všemu ve španělštině. Radši si počkám na dévédé rip. Každopádně to chci vidět ještě alespoň jednou. Na soundtrack se taky těším. Všem film hrozně doporučuju, nemá to chybu.